Václav Neckář

Václav Neckář se narodil 23. října 1943 v Praze. Pochází z umělecké rodiny, již od mládí vystupoval v dětských operních rolích v inscenacích Státního divadla Zdeňka Nejedlého v Ústí nad Labem. Po maturitě v roce 1962 se stal elévem Divadla pracujících v Mostě, roku 1964 byl angažován do plzeňského písničkového divadla Alfa. V té době začal nahrávat pro Československý rozhlas (Až louky rozkvetou, Jen tak). Později byl přijat za člena divadla Rokoko, kde účinkoval ve hrách Čekání na slávu, Konvenční vražda nebo Filosofská historie, většinou spolu s Martou Kubišovou a Helenou Vondráčkovou. V letech 1968 až 1970 byly společně s Martou Kubišovou a Helenou Vondráčkovou členem pěvecké skupiny Golden Kids.

Od roku 1971 účinkoval s vlastní skupinou Bacily. V listopadu 2002 postihla Václava Neckáře mozková mrtvice, která měla za následek výpadky řeči. Po dlouhé rehabilitaci se opět vrátil na koncertní pódia a po sedmnácti letech vydal nové řadové album Oči koní.

Přelom 70. a 80. let lze označit za Neckářův umělecký vrchol. Jeho další alba již nebyla tak úspěšná a dodnes nejsou ve Vaškově diskografii příliš známá, například Atlantida 99 nebo Pod komandem lásky. Po roce 1989 a pádu železné opony založil se svým bratrem hudební vydavatelství Ne a Ne Records, které vydalo výběr, Časy se mění a účinkovali na něm kromě Vaška i jiní čeští interpreti, kteří se skupinou Bacily za léta jejich existence zpívali.

Jako herec se proslavil především rolí ve filmu Jiřího Menzela Ostře sledované vlaky, na motivy stejnojmenné novely Bohumila Hrabala, ale hrál i hlavní role ve filmech Skřivánci na niti a Šíleně smutná princezna, Kulhavý ďábel, Ta naše písnička česká.