50. policejní revír se nacházel v budově dnešního Obvodního ředitelství policie Praha IV v ulici U Plynárny. Policie zde sídlí již dlouhou dobu, ale nebylo tomu tak vždy. Původně to byl hotel Ariel, po kterém nám dodnes zbyl název přilehlé ulice Za Arielem. Právě zde, v tomto nenápadném žlutém rohovém domě, se psala historie a zdejší policisté se svými skutky a oběťmi zapsali do dějin národního odboje proti Třetí říši.

Jeden z příslušníků nuselského komisařství strážmistr Stanislav Šulc byl již v březnu 1939 pověřen organizováním hnutí odporu a zpravodajské činnosti. Skupina kolem něho byla do roku 1943 organizována Obranou národa a vedena jako policejní odbojová skupina Sázavský. Hlavní činností strážmistra Šulce bylo včasné varování před zásahy policie nebo gestapa a obstarávání nepravých dokladů. V roce 1943 pak byla tato skupina začleněna přímo pod legendární vojenský oddíl Železo, se kterým se pak zúčastnila bojů v době květnového povstání. Spolu s dalšími policisty 50. policejního revíru – Křížkem, Koutkem, Kubelkou, Čapkem a Váchou, za svoje peníze ilegálně pořizovali zbraně, které ukryli právě v kanceláři velitele kapitána Koutka a dále pak v garáži budovy. Šlo o šest samopalů, pět pušek, jeden lehký kulomet, 7 500 nábojů a 242 ručních granátů. To byl jejich příspěvek bojující Praze.

Strážmistr Rudolf Křížek padl 8. května 1945 v bojích Pražského povstání na Jezerce. Nebyl však jedinou obětí z řad příslušníků 50. policejního revíru. Strážmistr Vlastimil Harapes utrpěl už 7. května 1945 v bojích na Pankráci těžká zranění, kterým o deset dní později – již v míru – podlehl.

Odbojová skupina strážmistra Šulce však nebyla jedinou, která na nuselském revíru působila. Další byla odbojová skupina, soustředěná kolem strážníka Františka Machka.

František Machek od začátku okupace spolupracoval s dalšími policisty – Svačinou, Dolejšem, Leblem, Haklem, Kmínkem, Vrbou, Šafránkem, Hartmanem a policejním lékařem Müllerem. Spolupracoval i s civilními a vojenskými představiteli domácího odboje. Machek sám byl styčným orgánem pro ústředí domácího odboje. Podílel se na distribuci ilegálního časopisu V Boj, protinacistických letáků a dalších tiskovin.

Také Machek opatřoval nepravé doklady a občanské legitimace, ukrýval osoby, prchající před gestapem. Spolu se Svačinou a Dolejšem organizoval první bojové skupiny. Zorganizoval tak 18členou skupinu k ochraně budovy rozhlasu, 12členou skupinu k obsazení továrny Janeček v Michli a 10členou destrukční skupinu. Spolupodílel se na organizování domácího odboje na Českomoravské vysočině a na Táborsku, kam jednotlivě dovážel spolu s dalšími přechovávané zbraně, třaskaviny a propagační materiál.

V rámci zatýkání gestapem, jež postihlo český odboj, byl 14. března 1941 zatčen i František Machek a v dalších dnech i jeho spolubojovníci. Po nelidském mučení byl strážník Machek odsouzen pro přípravu velezrady a 5. listopadu 1942 popraven v Berlíně – Plötzensee. Při krutých výsleších však nikoho neprozradil, a uchránil tak řadu svých kolegů před zatčením a popravou. Spolu s Machkem byli zatčeni další policisté: Veselý, Svačina, Vrba, Hakl, Kmínek.

I přes tyto oběti pokračovali další policisté nuselského revíru, i s vědomím možné smrti své i svých nejbližších, v odbojové činnosti. Nebyli zdaleka jedinými policisty, kteří se na tomto boji a nejen v Praze, podíleli.

Městská část Praha 4 se spojila s Muzeem Policie České republiky a společně začaly skládat dohromady střípky údajů o této dodnes ne zcela zmapované kapitole naší novodobé historie. Výsledkem je nejen tento text i pamětní deska, která připomíná policisty, kteří v boji o nacistickými okupanty za svobodu své země zaplatili cenou nejvyšší – vlastním životem.

Pamětní deska připomíná deset statečných odbojářů z nuselské policejní odbojové skupiny. Tři policisté byli za odbojovou činnost popraveni, tři umučeni v koncentračních táborech a jeden podlehl těžké nemoci až několik dní po válce a osvobození koncentračního tábora Flossenburg. Jeden policista padl v Pražském povstání na Jezerce a jeden podlehl zranění, které utrpěl v bojích na Pankráci. Policejní lékař MUDr. Zdeněk Müller zahynul 8. března 1941 při přestřelce s gestapem v Praze.

Více o osudu jednotlivých policejních odbojářů je možné se dozvědět v Muzeu Policie České republiky na adrese Ke Karlovu 453/1, 120 00 Praha 2 .

Seznam všech policistů, kteří zahynuli ve službě, najdete v Databázi příslušníků padlých ve službě .

Pokud někdo z vás má k dispozici jakoukoli novou informaci o policejním odboji v Praze 4, vlastní nějakou dosud neznámou fotografii nebo dokument, ozvěte se na e-mail webmaster@praha4.cz , nebo přímo kontaktuje Muzeum Policie ČR, ředitele Radka Galaše na e-mail galas@muzeumpolicie.cz .