Ing. Vladimír Prchlík
Vladimír Prchlík se narodil 22. března 1929 v Praze na Spořilově. Tamtéž navštěvoval obecnou školu. V září roku 1939 Vladimíra rodiče přihlásili na housle a láska k hudbě ho již nikdy neopustila. Chodil k soukromému profesorovi Františku Rovenskému, který působil jako koncertní mistr v orchestru divadla Oldřicha Nového (spolu s manželkou Mílou, profesorkou klavíru, byli vyhnáni v době obsazení Sudet ze slezského pohraničí a usídlili se na Spořilově, kde začali přijímat první žáky).
Ve studiu pokračoval na reálném gymnáziu v Praze – Michli. Zde učinkoval ve studentskémo smíšeném sboru, vedeném profesorem Jaromírem Kloboukem. Sbor se vypracoval na vysokou úroveň a pravidelně pořádal veřejné žákovské koncerty ve Smetanově síni nebo v michelské sokolovně, právě tak, jako uvedl na scéně divadla Na Fidlovačce dětskou operu "Ogaři“ od mistra Jaroslava Křičky.
Po osvobození v květnu 1945 nastoupil Vladimír jako šestnáctiletý dorostenec a houslista do salónního orchestru spořilovského Sokola, který často účinkoval při slavnostních akademiích k různým výročím, při zábavách společenských organizací na Spořilově a při tradičních sokolských šibřinkách.
Po maturitě nastoupil Vladimír v září 1948 na Vysokou školu elektrotechnického inženýrství ČVUT v Praze, kde po skončení vysoké školy v roce 1952 zůstal pracovat na jako asistent na katedře elektroenergetiky. Po šesti letech pak nastoupil do Státního ústavu pro projektování chemického průmyslu Chemoprojektu v Praze jako projektant elektroenergetických zařízení a později přešel do projektového ústavu Kovoprojekta.
Po přechodném uvolnění politických poměrů v době Pražského jara byl Vladimír Prchlík na konkurz přijat do pražské pobočky Výzkumného střediska pro ochranu životního prostředí - Program OSN/SZO se sídlem v Bratislavě.
Po zrušení pražské pobočky přešel do ústředí Střediska do Bratislavy, kde pracoval po celých sedm let do roku 1975, zejména při řešení otázek ochrany a tvorby životního prostředí v modelovém území "PRAHA“. V té době se bratr Prchlík věnoval zejména vědecké práci. Tehdy, v sedmdesátých letech, nebyl ještě tento obor na ČVUT v Praze úředně uznáván za vědeckou disciplínu. Díky studijnímu pobytu na předních vědeckých pracovištích ve Velké Británii a v Kanadě získal cenné odborné poznatky a jazykové znalosti z odborné angličtiny. Mohl proto v roce 1983 úspěšně ukončit svoje studia obhajobou kandidátské disertační práce na téma "Vliv energetiky na životní prostředí“ na Slovenské vysoké škole technické SVŠT v Bratislavě.
Po návratu do Prahy nastoupil do Výzkumného ústavu palivoenergetického komplexu v Běchovicích. Po listopadové revoluci 1989 nastoupil jako jeden z prvních zaměstnanců na nově založené Ministerstvo životního prostředí do odboru mezinárodních vztahů, kde pracoval až do svého odchodu do důchodu.
Vladimír Prchlík pěstoval trvale svoji velkou zálibu - hru na housle. V padesátých letech vstoupil do Symfonického orchestru Dopravních podniků, účinkoval na kůrech různých kostelů jako člen Orchestru a chrámového sboru U Křižovníků. V posledním období byl členem Symfonického orchestru ČVUT Praha a účastnil se řady vystoupení doma i v zahraničí. V šedesátých letech jako primáš orchestru Vycpálkova souboru písní a tanců podnikl řadu zájezdů na mezinárodní festivaly a přehlídky lidové tvořivosti doma i v zahraničí.
Vladimíra přivedla poprvé do Sokola jeho maminka - sestra Sokolka Adéla v září 1935. Od té doby je členem Tělocvičné jednoty Sokol Spořilov. Zúčastnil se hromadných vystoupení na sedmi všesokolských sletech: po prvé jako žák v roce 1938. V hromadné skladbě mužů cvičil na sletě po druhé světové válce v roce 1948, po sametové revoluci 1989 v roce 1994 v hromadné skladbě pro seniory na Velkém sokolském sletovém stadionu na Strahově, poté v letech 2000, 2006, 2012 a 2018 na stadionu Eden ve Vršovicích. Vždy si vážil sokolských zásad bratrství a vlastenectví a v jejich duchu jedná ve svém životě. U příležitosti životního jubilea 90 let obdržel v prosinci 2019 uznání za zásluhy o rozvoj sokolského hnutí stříbrný odznak "Zasloužilého člena České obce sokolské“.
Jako syn ruského legionáře Karla Prchlíka napsal v letech 2016 a 2017 dvě historické knížky jako vzpomínku na události o Spořilovských legionářích za první velké světové války „Po stopách Spořilovských legionářů“ a dále sokolskou knížku „Vzpomínky na sokolské Spořilovské divadlo“.
Vladimír Prchlík je členem redakční rady internetových Spořilovských novin, dopisovatelem měsíčníku městské části Praha 4 Tučňák a časopisů Čas, Národní osvobození, Sokol, Český zápas aj. Významnou je též jeho dlouhodobá angažovanost ve spořilovském Sokole
V květnových dnech pořádá ve spolupráci s Úřadem městské části Praha 4 a se zástupci deseti spořilovských odbojových a vlasteneckých organizací, škol a církví na Národním hřbitově pietní akt připomínající hrdinství a oběti všech statečných bojovníků za svobodu a demokracii v naší vlasti.
Při příležitosti 70. výročí nejvýznamnějšího odbojového činu 2. světové války získal od Asociace nositelů legionářských tradic Anlet medaili na paměť operace Anthropoid 1942 - 2012. V roce 2013 mu byla udělena Českým svazem bojovníků za svobodu a Asociací nositelů legionářských tradic za celoživotní dílo v oblasti podpory národní hrdosti a za vzdělavatelskou činnost v Sokole Cena českého patriota.
