Proces s Miladou Horákovou a dalšími dvanácti obžalovanými posloužil komunistickému režimu k likvidaci politických odpůrců, ale především k zastrašení široké veřejnosti a potlačení jakéhokoliv projevu názoru, který by byl v rozporu s komunistickou ideologií. Milada Horáková byla jedinou ženou popravenou v rámci politických procesů padesátých let a díky své neústupnosti před soudem se stala symbolem odporu proti vládnoucí komunistické straně.

Proces s Miladou Horákovou začal 31. května 1950 a byl zinscenován jako veřejný politický proces podle vzoru sovětských velkých čistek z třicátých let minulého století. Proces měl svůj předem připravený scénář, trval osm dní a v jeho průběhu nosili příslušníci SNB do soudní síně koše s rezolucemi pracujících, kteří žádali přísné tresty pro obžalované. Na závěr soud vynesl rozsudky: čtyři tresty smrti, čtyři tresty doživotního vězení a pět trestů v délce od dvaceti do dvaceti osmi let.

I když se mnohé významné osobnosti, mimo jiné Albert Einstein, Winston Churchill a Eleanor Rooseveltová, snažili svými dopisy získat pro souzené milost, byla Milada Horáková s třemi dalšími obžalovanými 8. června 1950 odsouzena k trestu smrti oběšením. Justiční vražda, nikoli poprava, byla vykonána 27. června 1950. Z nedávné studie vyplývá, že Milada Horáková byla zbavena života zvláště krutým způsobem, když ji kat nechal v oprátce několik minut pomalu se dusit.

Další informace o výzvě k uctění památky Milady Horákové najdete na webu DEKOMUNIZACE.CZ .